A. Výklad a ukázkové příklady
Jednoatomový kation má název vytvořen z názvu prvku a
zakončení odpovídajícího oxidačnímu číslu.
Příklady:
| Název |
Vzorec |
Název |
Vzorec |
| kation sodný |
Na+ |
kation arseničný |
As5+ |
| kation zinečnatý |
Zn2+ |
kation wolframový |
W6+ |
| kation železitý |
Fe3+ |
kation manganistý |
Mn7+ |
| kation olovičitý |
Pb4+ |
kation rutheničelý |
Ru8+ |
Víceatomový kation je většinou tvořen prvkem se záporným ox.číslem
odpovídajícím postavení ve skupině periodické soustavy a odpovídajícím počtem vodíků s ox.číselm +I, aby
celkové ox.číslo kationtu bylo +I. Název tohoto kationtu se skláda z latinského názvu prvku a zakončení
-oniový kation popř. pouze -onium
Např. kation sulfoniový (sulfonium) má vzorec SH3+
|
(24)
(25)
|
|
Příklad1: Jaký vzorec má kation fosfoniový (fosfonium)?
| = |
Fosfor je v V. skupině, je v ox.čísle -III (může přijmout max.3 elektrony do oktetu).
Napíšeme P-III
Vodík má ox.číslo +I a je jich tolik, aby výsledné ox.číslo kationtu bylo +I, tedy čtyři.
Přpíšeme H4 P-IIIH+I4
Výsledek: kation fosfoniový (fosfonium) má vzorec PH4+
|
Příklad2: Určete název kationtu H3O+
| = |
V kationtu H3O+ má vodík ox.číslo +I H+I3O+
a kyslík musí mít ox.číslo -II (aby celkové ox.číslo bylo +I). Složení odpovídá -oniovému iontu (kyslík je v VI.sk, ox.číslo tedy -II).
Vezmeme základ názvu kyslíku ox.. a dostáváme název oxoniový kation (oxonium).
Výsledek: H3O+ se nazývá oxoniový kation (oxonium).
|
|
Vyjímku z tohoto pravidla tvoří kation NH4+ , který se nazývá amonný kation (amonium).
|
(26) |
|
Jednoatomový anion (i některé víceatomové) má název vytvořen z latinského názvu prvku s
koncovkou -id nebo -idový anion. Záporný náboj aniontu je dán postavením prvku ve skupině periodické
soustavy (přesněji rozdílem 8 - číslo skupiny, tj. počtem scházejících elektronů do el.oktetu).
Např. bromidový anion (bromid) má vzorec Br-
|
(27)
|
|
Příklad3: Jaký vzorec má anion nitridový (nitrid)?.
| = |
Nitr(idový) je základ z názvu dusíku: N
Dusík je v V. skupině, anion má náboj -3 (8-V): N-3
Výsledek: Nitridový anion má vzorec N-3
|
Příklad4: Určete název aniontu S-2
| = |
Síra má základ latinského názvu sulf
Síra je ze VI.skupiny, zápor.náboj 8-VI = 2 odpovídá pravidlu (27).
Použijeme koncovku -idový anion a dostáváme:
Výsledek: S-2 se nazývá sulfidový anion (sulfid)
|
Víceatomové anionty, které mají také koncovkou -id nebo -idový anion,
jsou například:
| Název |
Vzorec |
Název |
Vzorec |
| anion hydroxidový |
OH- |
anion hydrogensulfidový |
HS- |
| anion kyanidový |
CN- |
anion hydrogenfluoridový |
HF2- |
| anion peroxidový |
O22- |
anion hyperoxidový |
O2- |
| anion azidový |
N3- |
anion hydrazidový |
N2H4- |
| anion disulfidový |
S22- |
anion trijodidový |
J3- |
|
(28)
|
|
Anionty oxokyselin mají název vytvořený z názvu kyselinotvorného prvku se zakončením
odpovídajícím ox.číslu tohoto prvku.
Získáme ho z názvu oxidu oddtžením koncovky -ý (u ox.čísla 6 -ová) a nahrazením koncovkou -anový.
| Oxidační číslo |
anion |
kyselina |
| -I |
-nanový |
-ná |
| -II |
-natanový |
-natá |
| -III |
-itanový |
-itá |
| -IV |
-ičitanový |
-ičitá |
| -V |
-ičnanový, -ečnanový |
-ičná, -ečná |
| -VI |
-anový |
-ová |
| -VII |
-istanový |
-istá |
| -VIII |
-ičelanový |
-ičelá |
Např. anion dusičnanový ... NO3-
Vzorec odvodíme z odpovídající kyseliny odtržením vodíků. Kolik vodíků oddělíme, takový náboj nese výsledný
anion.
Název odpovídající kyseliny získáme odtržením koncovky -anový z názvu aniontu a přidáním koncovky -á nebo -ová.
Např. anion síranový ... kys.sírová H2SO4 ---> SO42-
|
(29)
|
|
Příklad5: Určete název aniontu ClO2-
| = |
Ze značek prvků odvodíme základ názvu - anion chlor... a koncovku určíme podle ox.čísla chloru.
Kyslík má ox.číslo -II a pro ox.číslo chloru (označme ho x) platí: [ClxO-II2]-
x + 2.(-II) = -1
x = 3 a koncovka bude -itanový (oxid -itý , odtrhneme -ý a nahradíme -anový)
Výsledek: ClO3- se anion chloritanový
|
Příklad6: Jaký vzorec má anion křemičitanový?
| = |
Nejprve napíšeme vzorec odpovídající kyseliny. Tu dostaneme tak, že koncovku -anový nahradíme koncovkou -á popř. -ová.
Tedy kyselina křemičitá (křemičitová se nehodí).
Napíšeme značky prvků HSiO , vyznačíme ox.čísla HISiIVO-II (křemičitá - ox.číslo Si je IV)
Určíme počty vodíků a kyslíků, aby byl součet ox.čísel 0. Vzorec kys.křemičitá je H2SiO3
Nyní odštěpíme dva vodíky a vznikne anion se dvěma zápornými náboji: SiO32-.
Výsledek: anion křemičitanový má vzorec SiO32-
|
Hydrogen anionty oxokyselin vzniknou, pokud z původní kyseliny neodštěpíme všechny vodíky.
Počet vodíků, které zústávají v aniontu označujeme číselnou předponou hydrogen-, dihydrogen-, trihydrogen- atd.
Kolik vodíků oddělíme, takový náboj nese výsledný anion.
Např. anion hydrogenkřemičitanový má vzorec HSiO3-
|
(30)
|
|
Příklad7: Jaký vzorec má anion dihydrogenfosforitanový?
| = |
Nejprve napíšeme vzorec odpovídající kyseliny. Tu dostaneme tak, že koncovku -anový nahradíme koncovkou -á popř. -ová (a vypustíme předponu).
Tedy kyselina fosforitá (fosforitová se nehodí).
Napíšeme značky prvků HPO , vyznačíme ox.čísla HIPIIIO-II (fosforitá - ox.číslo P je III)
Určíme počty vodíků a kyslíků, aby byl součet ox.čísel 0. Kyselina musí mít minimálně 3 atomy H (aby po odtržení mohly dva atomy vodíku zůstat -
dihydrogen-...)
Vzorec kys.fosforité je H3PO3
Nyní odštěpíme vodík a vznikne anion s jedním záporným nábojem: H2PO3-.
Výsledek: anion dihydrogenfosforitanový má vzorec H2PO3-
|
Příklad8: Určete název aniontu H2NO2-
| = |
Určíme ox.čísla jednotlivých prvků. Kyslík má ox.číslo -II , vodí má ox.číslo +I.
Pro ox.číslo dusíku (označme ho x) platí: [H2+INxO-II2]-
2.(+I) + 1.x + 2.(-II) = -1
x = 1 a koncovka bude -nanový (oxid -ný , odtrhneme -ý a nahradíme -anový)
Anion obsahuje dva vodíky, má předponu dihydrogen-.
Výsledek: H2NO2- se anion dihydrogendusnanový
|
Anionty odvozené od kyselin s více atomy kyselinotvorného prvku (isopolykyselin), musí obsahovat číselnou předponu udávající jejich počet.
Např. Na2S2O7 je disíran sodný.
|
(31) |
|
Příklad9: Jaký má vzorec anion trijodičnanový?.
| = |
Nejprve napíšeme vzorec odpovídající kyseliny - kyselina trijodičná.
Napíšeme značky prvků HI3O (protože je v názvu trijodičná , tři atomy jodu ).
Vyznačíme ox.čísla HIIV3O-II (-jodičná - ox.číslo I je V)
Určíme počty vodíků a kyslíků, aby byl součet ox.čísel 0. Kladné ox.číslo jodu a vodíku vyrovnává sudé záporné ox.číslo kyslíku.
Proto musí být součet ox.čísel tří atomu jodu (+15) a neznámého počtu vodíků sudý. Pokud není řečeno jinak, vybíráme nejmenší
možný vyhovující počet, v našem případě jeden vodík (1+15=16 sudý).
Kyslík již snadno dopočítáme 8.(-II) = -16
Kyselina trijodičná má vzorec HI3O8
Nyní odštepíme vodík a vznikne výsledný anion.
Výsledek: anion trijodičnanový má vzorec I3O8-
|
Příklad10: Určete název aniontu H2S3O112-
| = |
Kyslík má ox.číslo -II, vodík má ox.číslo +I.
Ox.číslo síry si označíme x a platí: 2.(+I) + 3.x + 11.(-II) = -2
Odtud x = 6 (-an) a protože jsou síry tři (tri-) a dva vodíky (dihydrogen-)
Výsledek: H2S3O112- se nazývá dihydrogentrisíranový anion
|
B. Příklady s krokovou kontrolou e-učitele
C. Příklady na procvičení učiva
Na následujících příkladech s výsledky se můžete zdokonalit ve znalostech učiva této lekce.
Pokud si nevíte s příkladem rady, užijte stručné nápovědy - Help.
| Příklady označené | A mají největší obtížnost, | B střední a | C nejmenší. |
D. Kontrolní test
E.Náhodný test
F. Hodnocení výsledků a komunikace s učitelem (tutorem)
Vytisknout certifikat
Hodnocení výsledků:
Komunikace s učitelem (tutorem):
Tato část je určena pouze pro registrované uživatele. Zaregistrujte se!
|
