Efektivní vyučování

Shrnutí principu efektivního vyučování, které uvádíme na následujících stránkách, vzniklo na základě výzkumu prováděného ve školních třídách. Tato kapitola je úvodem do celé knihy, proto se zabývá obecnými aspekty kurikula, vyučování a hodnocení, a rovněž organizačními a řídicími postupy (managementem třídy), jež podporují efektivní výuku. Zaměřuje se na dosahování dobrých výsledků učení, ale uznává i potřebu vytvářet podporující klima třídy a kladné postoje dětí ke školnímu vzdělávání, k učitelům a spolužákům. Velká část výzkumných dokladů, o neěž se opírají tyto zásady, vychází ze zkoumání vztahu mezi procesy probíhajícími ve tříde (měřenými pomocí různých systému pozorování) a výsledky žáků (zejména zlepšení ve standardizovaných testech výkonu). Některé z uvedených zásad jsou však zakotveny v logice přístupu projektování výuky (instructional design; jde např. o potřebu souvislosti mezi kurikulem vymezenými cíli, obsahem učiva, metodami vyučování a postupy hodnocení). Kromě toho se také věnuje pozornost některým novějším teoriím vyučování a učení (např. sociokulturním, sociálněkonstruktivistickým) i standardům vyhlašovaným organizacemi zastupujícími učitele důležitých školních předmětů. Přednost dostaly ty zásady, u nichž se prokázala použitelnost v podmínkách běžných tříd a které souvisejí s dosahováním žádoucích výsledků žáků.

Zásady spočívají na několika málo základních předpokladech o optimalizaci kurikula a vyučování.

Za prvé, školní kurikulum v sobe zahrnuje různé typy učení, jež vyžadují odlišné typy vyučování, a proto žádná jediná metoda vyučování (napr. přímé předávání informací nebo sociální konstruování významu) nemůže být metodou, jíž by měla být za všech okolností dávána přednost. Optimální program se bude vyznačovat kombinací různých vyučovacích metod a učebních činností.

Za druhé, pro každý školní předmět nebo oblast učení platí, že s tím, jak se rozvíjí odbornost žáků, se mění i to, jaké vyučování potřebují. V důsledku toho se optimální kombinace vyučovacích metod a učebních činností vyvíjí v průběhu let školní docházky i během jednoho roku, určitého tematického celku a někdy i v rámci jediné vyučovací hodiny.

Za třetí, je potřeba, aby žáci při svém učení dosahovali vysoké úrovně zvládání učiva a zároveň aby při probírání kurikula trvale postupovali vpřed. Z toho vyplývá potřeba, aby kurikulem stanovený obsah a učební činnosti byly dostatečně náročné, aby představovaly pro žáky zajímavou výzvu a rozšiřovaly oblast jejich učení, avšak nebyly tak obtížné, aby se mnoho žáků cítilo zmateno nebo frustrováno. Vyučování se má soustředit na zónu nejbližšího vývoje, což je rozsah znalostí a dovedností, které by žák ješte nedovedl zvládnout sám, ale jež si může osvojit za pomoci učitelů.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Článek je z publikace Efektivní učení ve škole autorů S. Vosniadou, J. Brophy, M. Boekaerts, M. J. Elias, S. L. Foster, P.Brennan, A. Biglan, L. Wang, Saud al-Ghaith, S. Redding, kterou vydalo nakladatelství Portál. Více o ní najdete ve Sborovně (rubrika Nové knihy).