|
Dějiny ve výtvarné výchově podle RVP
|
|
PaedDr Marcela Posedělová
|
Na základní škole, kde působím jako učitelka výtvarné výchovy a německého jazyka, se první rok Školního vzdělávacího programu chýlí ke konci. Pracujeme podle něj o rok dříve, než toto rozpracování RVP ZV povinně vstoupí v platnost na všech základních školách.
Můžeme tedy už začít srovnávat a při ohlédnutích si uvědomit, co se skutečně změnilo, co se podařilo, a co je naopak nutné lépe přizpůsobit požadavkům na vzdělání a výchovu v současnosti. Při tvorbě ŠVP zaznívaly přirozeně v diskusích různé názory na konkretizaci RVP pro jednotlivé vzdělávací obory, v diskusích krystalizovaly nosné myšlenky. Řada učitelů se obávala změn, které ŠVP přinášejí. Změny se týkají především způsobů práce i hodnocení ve smyslu utváření a rozvoje klíčových kompetencí žáků. Při podrobném zkoumání zjistíme, že nemusí v každém vzdělávacím oboru jít o změny převratné. Pojetí Výtvarné výchovy jako části vzdělávací oblasti Umění a kultura rozvíjí kvalitní prvky minulých koncepcí. Důraz na tvořivý přístup k práci je vlastní samotné podstatě oboru. Výtvarná výchova je tvořena především dvěma určujícími aspekty – oblastí výtvarného projevu a všemi oblastmi výtvarného projevu prostupujícím aspektem výtvarné kultury lidské společnosti od prvních vrypů pravěkého lovce do kosti až po vliv současnosti. Důraz na tvůrčí činnosti se někdy může stát při necitlivém přístupu pouhým výčtem výtvarných technik bez náležité odezvy. Tady právě RVP pomáhá lepšímu uvědomění si cílů činností, kde základními měřítky jsou tvorba, vnímání, prožitek a komunikace.
Má v tomto pojetí na základní škole své místo výklad dějin výtvarného umění? Názory „příliš mnoho práce a pramálo užitku, stačí dějepis“ nelze brát vážně. Charakteristika oboru VV je postavena podle RVP mezi jiným na využívání tradičních i nově vznikajících děl výtvarného umění. Cíle vzdělávací oblasti směřují k „ chápání umění a kultury v jejich vzájemné provázanosti jako neoddělitelné součásti lidské existence“.Tak, jak se dítě postupně více soustředí na kritické vnímání své práce a okolního světa, je třeba mu předkládat vhodnou formou počáteční vybrané informace z dějin i současného vývoje výtvarného umění.
Vždy jde samozřejmě o vhodný způsob začlenění do vzdělávacího procesu v hodinách i mimo ně. Nabízí se například jako nosné téma motivace. Při současném stavu techniky, využitelné při hodinách Výtvarné výchovy (samozřejmě podmíněném vybaveností školy), se nabízí možnosti získávání obrazového materiálu prostřednictvím PC. Velmi vhodné jsou speciální výukové programy nebo využití internetových stránek s požadovanou tématikou. S pomocí dataprojektoru jsou předkládané motivy vnímány v patřičné velikosti a důležitosti. Patnáctiminutové občasné zařazení této činnosti představuje i několikahodinovou přípravu učitele a v tom lze právě vidět důvod neochoty zapojit tento způsob práce do hodin výtvarné výchovy. Přesto má své opodstatnění a své místo kdykoliv během hodiny jako inspirace, přiblížení tématu či pomoc při orientaci ve vývoji výtvarného umění. Jeho využití pro konkrétní rozpracování tématu hodiny, v oblasti tvůrčí činnosti žáka i v rozvíjení schopnosti otevřeně projevit svůj názor je pro práci učitele v duchu rozvíjení principů RVP velice užitečné.
Člověk dneška je zavalen informacemi, jeho vnímání je zrychlené, často zkratkovité a to se odráží - tak jako v každé době – i v motivech a symbolech , ve zvýšeném důrazu na „znakovost“ prvků umělecké tvorby. Ve výtvarné výchově vyvstává proto úkol dát žákovi možnost vnímat významy těchto znaků, prohloubit a zkvalitnit toto vnímání. Často jsou vhodné formy projektové práce, které přesahují rámec oboru a pomáhají povzbudit individuální prožitek a tím i odvahu a originalitu ve vlastní tvorbě dítěte. V důsledku pak v součinnosti několika oborů se zkvalitňuje vnímání i chápání uměleckého díla. Přesah do dalších oblastí i mimo zdi školních budov přispívá k uvědomění si propojenosti historického vývoje člověka a jeho uměleckých projevů.
Dítěti samozřejmě nestačí jen předkládat umělecké dílo či multimediální projekci a očekávat, že vždy zaujme vstřícný postoj k zadaným úkolům. Někdy je vhodné dát předem určitý návrh řešení v podobě poradního hlasu učitele, který nemusí být z pohledu žáka jediný a vždy správný. Většina žáků obvykle čeká na návody postupů, odmítá individuální tvůrčí řešení. Jistě, myšlení bolí a proto přijetí a „opsání“ vzoru je pohodlné. Právě s tímto přístupem je nutné bojovat. Vhodně uvedené přitažlivé pasáže ze života umělců a okolnosti vzniku uměleckých děl mohou pomoci probudit zájem, od kterého je jen krůček k hodnocení. Třeba i negativním. Už v této fázi je větší šance na povzbuzení schopnosti projevit názor, jít „pod povrch“ a obohatit své vnímání o určitý prožitek, který je žák schopen verbálně či neverbálně prostřednictvím tvůrčí činnosti reprodukovat.
Učitel musí být připraven i na nepochopení ze strany rodičů, pro něž je Výtvarná výchova hodinou, kdy se prostě nějak nakreslí miska s ovocem a zbytečně se o tom nemluví. Jejich názory určují zřejmě zkušenosti s pojetím Vv na ZŠ jako okrajového nevýznamného předmětu. Vezmou-li však děti nový způsob práce za svůj, přijmou jej i rodiče. Předpokládá to souvislé promyšlené zařazování takových metod a konkrétních činností, které pomáhají aplikaci myšlenek RVP, už od počátků školní docházky. Například práce na projektech, zařazovaná od prvního stupně ZŠ, se v dalších ročnících mnohonásobně zúročí. Jak dobře se pak s dětmi pracuje při jejich přechodu na druhý stupeň zhodnotí každý učitel jako velké plus.
Při projektu „Cesta do pravěku“, na kterém pracujeme se šestými ročníky, je zřejmé, jak podstatnou roli hraje správné naladění na určitý stav mysli, na vytvoření tvůrčí atmosféry. Návštěva výstavy o pravěku spolu s interaktivní webovou stránkou o skalních malbách v jeskyni Lascaux děti vhodně uvede do tématu. Děti se necítí jako při hodině dějepisu, spolu s vyprávěním přijmou hru na pravěké lovce, kteří při vycházce hledají barevné pigmenty v přírodě a otiskují obarvené ruce na kámen, později na pomačkaný papír, který symbolizuje stěnu jeskyně. V dalších hodinách pak děti vytvářejí „skalní malby“, modelují keramické nádobky zdobené otisky a pracují na maskách, ve kterých pak při hodině Hudební výchovy tančí rituální tance za dobrý lov a úrodu. Samozřejmě, že výstupem projektu není schopnost žáka například charakterizovat výtvarné zobrazování périgordské nebo magdalénské školy. Takové podrobnosti skutečně pro danou tématiku nejsou na základní škole zapotřebí. Žáci ale získají informace o prvopočátcích umělecké tvorby v dějinách lidské existence. Současně je jejich prožitek i tvořivost komplexnější a živější. Neméně důležitou je věku přizpůsobená diskuse o uměleckých kvalitách skalních kreseb či zdobených pomůcek k lovu.
Vnímání lidského uměleckého působení a následná interpretace uměleckých děl, či inspirace uměleckým dílem pomáhá pochopení uměleckých hodnot v širších souvislostech, podporuje toleranci v hodnocení. Schopnosti hodnotit estetické kvality okolního světa člověk rozvíjí od útlého věku. Ne vždy si ale ví rady. Základní škola má v této oblasti nezastupitelné místo, už proto, že řada žáků po ukončení devátého ročníku nepřijde s podobnou tématikou vůbec do kontaktu. Odejdou na takové typy středních škol a učilišť, které se výtvarnou či estetickou výchovou už nezabývají. Co žákům tedy ve výtvarné výchově na ZŠ předložíme, jaké klíčové kompetence se nám podaří rozvíjet, se může stát jediným a posledním pramenem poznání, ze kterého mohou vycházet ve svém životě, co skutečně utváří jejich schopnost estetického vnímání a hodnocení.
Rámcový vzdělávací program se dočká od 1.9.2007 svého širokého uplatnění v konkretizacích jednotlivých škol. Zda změny v pracně sestavených tabulkách očekávaných, školních výstupů, učiva, průřezových témat a klíčových kompetencí budou využity ve vzdělávacím procesu s náležitou erudicí a zápalem, je výzva do budoucna. Z vlastní zkušenosti mohu jen dodat, že prvním rokem využití Školního vzdělávacího programu práce na něm nekončí, ale začíná…
|
|