|
Proč jsem Tě našel |
Přemek Vích - 29.05.2007 |
Proč jsem tě našel
proč osobně tě znám
o lhostejnost jsem přišel
příliš moc rád tě mám.
Na světě mi nezáleželo
at říkal si co chtěl
žádné slovo nebolelo
jen za smrtí jsem šel.
Jenže tet znám Tebe
Tvá slova co tolik hřejí
Tvé oči jak hvězdné nebe
jenž jiným směrem spějí.
k životu a přátelství
|
|
|
bořek stavitel |
Radka Trojanová - 06.05.2007 |
znáte bořka všechno zmrví
znáte bořka nešiku
micka, ptáček Václav i Hugo je smrád
že si můžou spolu celý den "kakat"
|
|
|
Krtek a kráva |
Michaela Tahavská - 14.12.2006 |
Máme doma krtka s krávou,
jmenujou se Pepík s Bárou.
Pepík ryje zahradu,
Bára chodí po sadu.
Které z nich je slepé zvíře?
Bára v sadu?
Krtek v díře? |
|
|
:-D |
Markéta Kautmanová - 26.06.2006 |
Když už se ti lístek
čárkami dost množí,
vylézají zpod stolu
opice & mroži ...
A když vidíš na stole
pár zelenejch pavouku,
tak nech pití, ty vole;
jdi se vyblít na louku. |
|
|
DoPiS |
Markéta Kautmanová - 26.06.2006 |
Přešel Ti dopis z lásky,
ale teď si dělám vrázky,
odpoví či neodpoví,
to mé srdce nenapoví,
miluju Tě strašně moc,
sladké sny na dobrou noc. |
|
|
Co je to láska? |
Markéta Kautmanová - 26.06.2006 |
Motýlí křídla, hladící Tvé tváře,
duhová barvička a sluneční záře.
Polibek nebo i pohlazení,
samotná láska není.
Láska je krásná, a přitom zlá,
láska je často nekonečná.
Bolest, slzy i utrpení,
samotná láska není.
Květiny, něžná slovíčka,
sladké polibky na líčka.
Důvěra, ochota, pomáhání,
to vše má pravá láska k mání! |
|
|
básnička |
Simona Taflírová - 14.04.2006 |
Je mi zima
bude mráz
je tu Sima
vzbudí nás. |
|
|
Básnička |
Michal Michal - 20.01.2006 |
Sedim si tak U Slunce ,
Nemám žádný mince,
Bombík cigáro opaluje,
A mě tak najednou zapaluje,
Že bych měl jít pryč,
Protože na mě neplatí ani bič,
A proto kdo pije pívo,
Dlouho je žívo!!!
|
|
|
MEDVĚD |
Ira Saktor - 26.10.2005 |
V kuchyni stojí medvěd,
brzy mu bude devět.
Medvěd vybíhá ven,
žvýkáním žvýkaček začíná den.
Ve formuli objíždí Evropu
a staví vrty na ropu.
Medvěd skáče po ohništi,
loví ryby na letišti.
Odbíjí čtvrtá hodina
a medvěd běží do kina.
Venku se poslední světlo zhasíná
a medvěd v kině usíná. |
|
|
Lístek |
Petulees - 10.09.2005 |
Vítr pohladil korunu stromu,
lístek se rozhodl putovat dolů.
Letěl tak pomalu, tiše jak může,
jako by se rozpouštěla moje duše.
S lístkem odešlo mé já
a uzamklo se do temna.
Duše láskou zarmoucená
a temnotou zahalená.
S každým spadlým lístkem
mé srdce zabolí.
Já už ani nedoufám,
že zachránce se objeví. |
|
|
Sněhové vločky |
Petulees - 10.09.2005 |
Sněhové vločky dolů padají,
cinkají v tichu hluboké noci.
Na chladné zemi se rozpouštějí,
chytnout bych je chtěla moci.
Husté jako tisíc perel,
jemné jako hedvábí.
Prolétam jimi hladce
a oči mám zavřený.
Obloha oděna černou barvou,
bílé mušky kolem mě.
Temnota vjíždí do srdce,
mně samotné na světě. |
|
|
ptáček |
Bety Čajdíková - 18.06.2005 |
Viděl jsem ptáčka bylo to smutný,
vysral se na mě bylo to hustý. |
|
|
Něha (pro zamilované) |
Simona Rounová - 05.10.2004 |
Do vlasů padají krůpěje rosy,
mé rty se chvějí a oči prosí.
Podej mi ruku svou, zahřej mi dlaně,
splyneme s přírodou jako dvě laně.
Do vlasů padají kapičky deště,
zůstanem v objetí pár chvilek ještě.
Slovíčka něhy a pár zrnek smíchu,
spolu se topíme v hlasitém tichu. |
|
|
Toto je pouze pokus |
Mgr. Václav Kos - 17.09.2004 |
|
Zkou39m ps8t p59sp2vekj |
|
|
Pokus |
Mgr. Václav Kos - 17.09.2004 |
|
chacha |
|
|
Tichý zvrat |
Doc. MVDr. Roman Potsch , - 27.08.2004 |
Možná před rokem, možná před sto lety,
šel tady poutník, už je to nějaký čas.
Ty zoufalé motlitby do tmy,
jako by byl slyšet stále jeho hlas.
Nad tebou už supy se slétají,
nebuď hlupák a rychle běž,
nebo se zakrátko dočkají,
když se do tvé hrudi zabodne meč.
Nedbaje instinktu, nedbaje strachu,
rozhodl se přespat tam pod tím stromem
netušíc, že se nedočká rozbřesku
ustlal si a rozdělal oheň.
Svůj omyl uvědomil sis pozdě,
za chvíli ostrá čepel zasviští vzduchem,
jak malý stromek setne tě
a tvoje krev rudá pokropí zem.
Možná před rokem, možná před sto lety,
šel tudy poutník do města za kopcem,
nikdo mu nepomohl, když volal všechny svatý
a nebyl to rozhodně jen zlý sen.
|
|
|
Sen o snu |
Doc. MVDr. Roman Potsch , - 27.08.2004 |
Dneska nad ránem zdál se mi sen,
zpestřil úsměv na líci a slané slzy stékaly,
v tom snění jsi byla moji princeznou sametovou
a já tvým králem, co odměnil tě nejedním darem.
Když pak úsvit ranní ozářil noci stín,
Na místo tebe pohled do květeny kapradin
Velikost štěstí v tom snů být s tebou,
Se měřilo po probuzení jeho ztrátou.
Snad nedáš se jen tak prožívat,
ale srdce chce stále vzpomínat.
Kdo nemiluje nádhery ve světě,
ten nemiluje, ten nevidí tebe.
Jsi jak pěkný den co všichni chválí,
tvůj úsměv je pro mě slunce co září,
jsi nejhezčí hříčkou přírody,
co bohyně krásy před zrcadlem vytvoří.
Tvým dlaním by virtuóz měl závidět,
zahradník tě nedokáže stvořit jako květ,
a nejbohatší člověk na tvé srdce,
musel by přírodními zdroji doplácet.
Jsi z mnoha co září bez diamantů,
chtěl bych více poznat z tvých tajů.
Nemůže v klidu, zůstat zdrženlivý,
kdo v tobě největší rozkoš spatří.
Jsi nejpřitažlivější růže co vyrostla mezi bodláky,
a přes jejich trny neviděla nic, vzhlížela k nebi.
Od světa chtěla víc, však nejeden ji k smůle zradil.
Mám rád všechny smyslnosti jsi jednou z nich,
pro tebe bych sloužil nebi i spáchal pekelný hřích.
Nejsi jedna z těch co nezůstává nudná po třech dnech.
pro tebe bych obětoval devět všedních dnů,
a osedlám si ohnivou harpyji na křídlech.
Zůstáváš stále nepochopenou múzou básníků,
vyjadřují se pro tvoje skvostné, vlasy, hlavu, oči,
z marnosti já pro tebe ztratil tu svoji.
Tisíckrát jsem přemýšlel a klad si otázky,
jestli člověk můžeš existovat bez lásky,
existovat může, ale žít už ne, odpověď je :
" Lásko pro tebe nemám srdce z kamene "
|
|
|
Dárek? |
Kamila Bergmannová - 31.10.2003 |
Ony se tu dávají dárky?
Za to, když se někomu něco
specielně skvěle povede?
Potřebujeme za všechno,
co se "povede", nějakou odměnu?
Umíme pracovat bez pochval a bez potlesku?
Bože, Bože, umím dávat taky něco jiného
než otázky? |
|
|
O šípkové růžence |
topkockaxx - 20.09.2001 |
Červený plátek na zem se snesl
do místnosti sen mi vnesl.
sen o létajícím červeném koberci,
jak letí nad Libercí.
Liberec je město veliké, jehož sláva se bude i hvězd dotýkat,
a s Ládínkem se potýkat.
Libuše na červeném plátkovém koberci
krouží městem Libercí.
Červená růžička pláče tiše,
o červeném plátku Libuši píše.
Libuško vrať mi ten plátek
a já tě vrátím zpátky do pohádek.
Libuše volání slyšela
a s červeným plátkem k ní svištěla.
Dosvištěla do zahrádky
růže jí vzala do pohádky.
Do pohádky o růžičce
a moc hodné holčičce,
která zlý ösud měla,
o kolovrat se píchnout měla. |
|
|
definitivum |
Šárka Zdražilová - 14.06.2001 |
Co je vlastně jisté, určité,definitivní? Kolik člověk v životě vynaloží až neuvěřitelně velkého úsilí, aby se dopídil nějakého cíle.
Po kolika cestách musí jít, hledat, zkoumat? Kolikrát se vracet! A znovu zkoušet! Vydat se jiným směrem! Je správný? Domněle jediný, jak tvrdí naše jistota? Vede definitivně k vytčeným metám?
Jenže jistota – to je vetchá veličina, těkavá bylina. Jen slunce svítí každodenně. Ještě noc střídá den……
|
|
|
snění |
Šárka Zdražilová - 17.05.2001 |
Velmi hezké jsou chvíle před spaním, kdy se mohu oddávat příjemné činnosti - snění.
Uzavírám se do ulity vlastního světa, kam nikdo nezvaný nepronikne.
Potkávám v něm milé lidi a prožívám s nimi nádherné chvíle.
V reálném světě se pak lépe dýchá, neboť dychtivé očekávání alespoň zlomku vysněného
člověka naplňuje nezměrnou silou - přiblížit se alespoň z části ke snu.
Ten kdo umí snít je bohatší krále.
|
|
|
mrtvý muž |
Jana Luhanová - 08.04.2001 |
fialové listí
parkoviště s loužemi
večer
spěcháš a odemykáš
a tam...
lekáš se a uhýbáš.
mrtvola mezi trámy
na opuštěném parkovišti
vylekala tvůj klidný život.
|
|
|
Letadlo |
Jana Luhanová - 08.04.2001 |
tiše rozmlouváš
usmíváš se
a já jak letadlo padám
padáme...
dohromady.
Ne, tohle jsem vážně nechtěla.
ne...
usmíváš se víc a víc
dej ruce na kolena
bez pilota letadlo spadne
padáme...
dohromady.
pád, pro tebe snad lepší než let...
já to tak vážně nechtěla
a když na chvilinku odejdeš
tiše se rozpláču.
ale ty se směješ
je ti to jedno?
voda hučí
a já vidím jen trosky letadla
jehož pád jsem snad mohla zastavit.
|
|
|
Kostlivecky blues |
Kovaříková Kateřina - 30.03.2001 |
hú...je tma
magicka noc plna hvezd
a ja tu visim na strome a moje kosti chrasti
a prazdne ocni dulky se s touhou obraceji tam... kam vsichni jednou pujdem ale me tam nechteji
tak kam teda patrim
visim si tu na strome a svymi kostmi chrastim
jo ja sem chtel jit do nebe ale tam me nechteli
a kdyz jsem zaklepal v pekle zamkli mi dvere
jo spad sem nizko - neulitam
jen se tak houpu ve vetvovi ...a nechci byt sam ja vazne nechci byt sam ne |
|
|
soutěž |
Šárka Zdražilová - 08.03.2001 |
Zkoušej zas a znova, co Ti dala kdysi škola.
Vědomosti vyzkoušej a pak si trochu zasoutěž.
Dokaž,že Ti mozková kůra nehyne a pak Tě snad dárek nemine. |
|
|