Vtipy, vtípky, legrácky ...

151. "Uměl bys vyjmenovat deset zvířat žijících za polárním kruhem?"
"No jasně. Devět sobů a jeden lední medvěd."
150. Paní Kníjová se už zase rozčiluje nad Ctirádkem:
"To se nestydíš, běhat mi po městě s takhle roztrhanými kalhotami?"
"Ale mami," chlácholil ji Ctirádek, "vždyť já chodím pomalu."
149. Marcele musí ještě každý den po obědě chodit spát. Jednou zrovna před jejich domem dlaždiči spravují ulici.
"Já se divím," zlobí se Marcelka, "že ti lidé dělají takový rámus a nejdou radši taky spát."
148. Učitel už si neví s žákem Netíkem rady. Pozve tedy do školy jeho matku a začne nejdřív mírně:
"Paní Netíková, váš syn je hrozně nepozorný a nesoustředěný."
"Já vím, já vím, pane učiteli," přikyvuje matka. "To má po otci."
"A taky je drzý a chová se neslušně k děvčatům."
"Já vím, já vím, to má taky po otci."
"Ale on ještě ke všemu lže a krade!"
"Já vím," vzdychne si paní Netíková, "To má taky po otci - ještě že jsem si toho člověka nevzala."
147. Na čele pana Soukala vyvstaly mraky hněvu:
"A nyní, ženo, budeme spolu účovati vzhledem ku tvému chování v lázních ..."
Pojednou si uvědomil, že v pokoji je i syn Rudolfek:
"Rudolfe, jdi na chvíli ven; chci být s maminkou sám!"
"Ale papá, nech mě poslouchat," žádá synátor, "uvědom si, že to jednou budu možná potřebovat."
146. Emínka ještě nerozumí mnoha záhadám života:
"Maminko, proč ti vždycky líbá pan doktor ruku?"
"Víš, Emínko," praví mateř zasněně, "když je pán k dámě galatním, dává tím jenom najevo svou vzdělanost. Čím vzdělanějším takový pán je ..."
Emínka už chápe:
"Aha - tím více líbá, viď?"
145. Márinka si vyšla s mladou tetičkou na vycházku. Potkaly tetinčina ctitele, a ten s dívenkou zažertoval:
"Maroušku, dala mně hubinku!"
Ale Márinka se vzpěčuje:
"Pane, to se přece nesluší! Počkejte alespoň, až tetička odejde."
144. Otec se do školy přijde zeptat na syna Milana.
"Jakž takž by to s ním šlo," konstatuje paní učitelka."Učí se celkem slušně, jen kdyby neužíval tak hrubých slov a nenadával."
Otec vyskočí:
"Hergot! Krucipísek! Kde k tomu ten pacholek přišel?"
143. Jiříček by mohl být příkladem rozmazleného dítěte. Třeba včera: zatímco byl v biografu, rodiče svorně počítali jeho domácí úkol. Když se Jiříček vrátil, maminka mu oznamovala:
"ˇUkol máš hotový. Ale dal nám zabrat!"
Jiříček jen kývl:
"O nic jste nepřišli. Ten film taky za moc nestál."
142. "Copak to píšeš," ptá se matka.
"Dopis Karlu Gottovi."
"Jak mu můžeš psát, kyž neznáš jeho adresu?"
"Já si mu o ni právě píšu."
141. "Brr, to je ale studená voda!"
"To je! Kdyby mi to doma nezakázali, tak bych tam nevlezl ani za nic!."
140. Otec zahajuje výchovnou chvilku:
"Lhát se nemá. To si pamatuj, milé dítě. Když jsem byl tak malý jako ty, ani jednou jsem nezalhal."
Syn se zeptá se zájmem:
"A kolik ti bylo, když jsi začal?"
139. Neznámý pán jde po silnici a potká chlapečka:
"Chlapečku, jakpak daleko je to odtud do Václavic?"
"Asi tři roky."
"Poslyš, nejsi ty nějaký drzý?" rozzlobil se pán.
"Na zastávce mi řekli, že je to asi hodinu, a nejmíň půlhodinu už jsem na cestě!"
Chlapeček klidně řekne:
"Nojo, vážený pane, jenže jdete na druhou stranu."
138. Vlastík Hulvínek miluje sladkosti. Je po obědě a Vlastík pošilhává po dortu, ale rodičové, zmožení nedělním vepřo knedlo zelo, se k ničemu nemají.
"Tati, chceš dort?" optá se Vlastík.
"Nechci," zasupí pan Hulvínek.
Nastane poobědní ticho. Jenom moucha doráží na okna.
"Tati," řekne Vlastík. "A teď se zase zeptej ty mne!"
137. Jirka vylezl na sousedovu hrušeň. Nestačil ještě urhnout ani první hrušku, když ho soused zaregistroval.
"Honem dolů!".
Jirkovi se moc nechce.
Soused to tedy zkouší po dobrém:
"Pojď, neboj se, já ti chci jenom něco říct."
"Ále. Takový malý kluk jako jsem já nemusí ještě všechno vědět."
136. "Chlapečku, pročpak taháš tu kočku za ocas? To se dělá?"
"Já ji netahám. Já ji jen držím a ona se tahá sama."
135. "Babi, pojď si se mnou hrát na zoologickou zahradu."
"Tak dobře. A co mám dělat?"
"Já budu jako opička a ty mi budeš dávat oříšky."
134. Jára byl zase po dlouhé době na návštěvě v Praze. Když se vrátil, zajímaly celou rodinu jeho dojmy:
"Tak copak se ti v Praze nejvíc líbilo?" začal otec.
Jára nemusel vůbec váhat.
"Že tetě netekla voda a já jsem se nemusel mýt."
133. Holčička strašně pláče.
"Já jsem ztratila tatínka!"
Strážník ji uklidňuje:
"Neplač, holčičko, zavedu tě domů, a bude všecko zase v pořádku."
Holčička brečí dál:
"Copak já! Ale chudák tatínek, jak ten dostane, až se vrátí domů sám!"
132. Malý Skot Jack dostal od strýčka pětikorunu. Šel do obchodu a požádal o drobné. Potom šel do druhého obchodu a drobné rozměnil v ještě drobnější. Takhle to opakoval několikrát.
"Proč to děláš?" ptal se otec.
"Podívej," vysvětlil mu Jack. "O nic přijít nemůžu. A co, kdyby se náhodou někdo předal?"
131. Frantík je s otcem prvně na běžeckých závodech. Vyzvídá:
"A tati, co budou dělat ti pánové v trenýrkách?"
"Podívej, Frantíku," vysvětluje otec, "až tamhleten pán vystřelí z pistole, tak budou všichni utíkat."
Frantík se rozzáří:
"A kdyby vystřelil z děla, to by teprve utíkali, viď?"
130. V přeplněné tramvaji sedí Borisek Cíznerů a nad ním stojí stařenka s rancem. Stařenka přešlapuje, vzdychá, ale Borisek se nemá k tomu, aby jí uvolnil místo. Až to stařenku dopálí:
"Chlapče, ty nemůžeš vstát?"
"Jo," odvětil s lišáckým úsměvem Borisek, "já vstanu, a vy si sednete na moje místo ..."
129. "Mohl bys mi, chlapečku, povědět, kde tu bydlí pan doktor?" ptá se neznámý pán Šimona.
"Hned vedle Bartoníčkovic chalupy."
"Hm, a kde je ta Bartoníčkovic chalupa?" vyzvídá neznámý pán.
"Tu už vám ukáže pan doktor."
128. Ubrečená Jarmilka přiběhne k strážníkovi:
"Dobrý den. Prosím Vás, nepotkal jste tady náhodou jednu paní bez takové hezké holčičky jako jsem já?"
127. Jarmila je jakási nesvá.
"Mami," osmělí se za chvíli, "když se vdám, dostanu takového manžela jako je tatínek?"
"To se ví, že ano."
"A když se nevdám, tak ze mne bude taková stará panna jako je teta Jiřna?"
"Ano."
"Tak, to jsem teda v pěkné kaši."
126. "Járo, co se ti stalo?"
"Dostal jsem výprask od dědy. Ale vůbec to nebolí."
"Tak proč brečíš?"
"Aby měl děda radost."
125. Do obchodu přijde malý chlapeček, pozdraví a řekne:
"Máte mi dát půl kila povidel. Tady na to mám hrnek."
Dostane povidla a odchází.
"Počkej", volá za ním prodavač. "A kde máš peníze?"
"V hrnku!"
124. Frantíka poslali na poštu s balíkem. Slečna u okénka se podívala na průvodku vyplněnou tužkou a stroze řekla:
"Perem!"
Frantík se s balíkem vrátil domů a otráveně povídal:
"Dneska balíky neberou. Perou."
123. "Vendo, běž se umýt, přijde k nám návštěva."
"A co když nepřijde?"
122. Jirka vyběhne za matkou:
"Mami, prosím tě, nejezdi nikam, Táta se strejdou by se poprali!"
"Co tě to napadlo?" diví se matka.
"Říkali, jen co odjedeš, že si dají do nosu."
121."Mami, proč má tatínek na hlvě pleš?"
"Víš, to je tím, že pracuje hlavou."
"Aha, tak proto ti nerostou fousy."
120.Kluci běhají nazí u řeky. Jde kolem paní v plavkách a pohoršeně říká jednomu z nich:
"Vy necudové! Copak to se dělá?"
Kluk na ni mrkne:
"Já vím, že se to nesmí. Ale můj tatínek je u policajtů, tak jestli chcete, šup, plavky dolů a do vody!"
119.Matka vyítá Pavlíkpovi:
"Kde ses tak dlouho toulal?"
Pavlík se vůbec netváří provinile.
"Říkala jsem ti přece, abys chodil ze školy rovnou domů."
"Mami, my jsme nemohli, my jsme dělali dobrý skutek."
"V tom případě ti odpouštím. A jakýpak dobrý skutek jste dělali?"
"Převáděli jsme přes ulici jednu starou, kulhavou paní."
"A to vám trvalo tak dlouho?"
"No, ona přes ulici nechtěla."
118.Rozzlobená matka přiběhne na dvůr mezi kluky.
"Pročpak Jindříškovi nechcete dovolit, aby si s vámi hrál na Indiány?"
"Když on má dělat bílou tvář, a nechce se jít umýt!"
117.K Hejkrlíkovům přijela na návštěvu teta.
"Pojď, Jarouši, dej tetě pusu!"
"Ale mami," vylekal se Jarouš, "vždyť jsem byl celý den hodný!"
116.Ke Klučkům přijela minulý týden na návštěvu tetička. Malý Ládík byl hned u ní a tetičko sem, tetičko tam, a:
"Tetičko, já ti dám bonbón, chceš?"
Tetička je potěšena tak okatě projevenými sympatiemi a bonbón si samozřejmě vezme. Ládík tetičku chvíli pozoruje, jak cucá bonbón, a pak se optá:
"Že je dobrej?"
"Výtečný," pokyvuje uznale hlavou tetička.
"No vidíš," povídé Ládík se zadostiučiněním, "já to taky Azorovi tvrdil, že je dobrej. A teď by mě zajímalo, proč ho vypliv."
115.""Dědečku, máš zuby?"
"Nemám."
"Tak mi můžeš podržet tu hrušku."
114."Tatínku, proč se vlastně dnešku říká Štědrý den?" dotazuje se Jeníček.
"To proto, Jeníčku, že je dnes každý štědrým," vykládá otec. "Dnes dostaneš od všeho více než jindy."
Jeníček smutně pokývá hlavou:
"Mhm! Proto tedy já dnes dostal od maminky už dvakrát nářez!"
113.Rozárka našla pod stromečkem spoustu hraček. Leč pojednou si uvědomila, že maminka sedí s prázdnýma rukama:
"A co tobě nadělil Ježíšek, maminko?"
"Mně?" odpověděla maminka vyhýbavě. "Přece tuhle tatínka."
Rozárka nedůvěřivě:
"Copak si s tatínkem ještě můžeš hrát?"
112.Pár dnů po vánocích se pan učitel zle rozlobil nad jednou domácí úlohou. Zvolal:
"Měli jste za úkol popsat kapra, není-liž pravda, a co tys popsal, Mrkvička?"
Mrkvička klidně:
"My jsme kapra letos neměli, tak tatínek povídal, abych popsal aspoň sardinku".
111."Pane domovníku," povídá Pavlík, "tadyhle máte desetník."
"A začpak, mladý pane?" podivuje se ten dobrý muž.
"Abyste otevřel dům, kdyby k nám náhodou přišel Ježíšek až po desáté hodině"
110."Co myslíte, děti," prála paní Vetešníková, "jaké asi radostné překvapení bychom dnes ke Štědrému večeru měli uchystat tatínkovi?"
Laděnka dostala nápad:
"Víš co, maminko? Tatínek by byl asi nejradostněji překvapen, kdybychom se všichni hned po obědě sebrali a odjeli k babičce!"
109."Maminko, tahle kachna je určitě starostovic nebo aspoň správcovic," ukazuje Julinka.
"Proč myslíš, Julinko?"
"Inu - že nepije s ostatními z jedné kaluže."
108.Je opět Štědrý večer a paní Vokálová se rozhlédne po členech rodiny. Praví k panu Vokálovi:
"Mužíčku, víš-li pak, že nepůjdem dnes u večeře do páru? A to prý není dobře ..."
Malá Márinka se chce matince zavděčit:
"Ale maminko, pozvi tedy k nám toho pana inženýra, co se vždy na tebe směje a líbá ti ruku. Ten by k nám snad šel do páru!"
107. Boženka dostala k vánocům krásnou pannu. Místo radosti se však dala do pláče:
"Maminko, já jsem přece nechtěla pannu, já chtěla živé miminko v kolíbce, abych je mohla houpat!"
"Ale jdi Boženko," vymlouvá jí maminka její nápad a ukazuje na druhou ze svých ratolestí, dospívající dceru Amálku.
"Tadyhle Amálka je větší než ty - a po žádném miminku netouží!"
106."Maminko, letos byl svatý Mikuláš škrob," postěžoval si nad chudým dárkem Toník.
"Drž klapačku, kluku!" vyjela na něj paní Drnomistrová. "Ty čerta víš, co taková hloupost stojí peněz."
105."Maminko," povídá Arnoštek, "na tom svatém Mikuláši se mi něco nelíbilo ..."
"Ale?" žasne maminka. "A co to bylo?"
"Že měl na nohou tatínkovy vyšívané střevíce ..."
S podezřením:
"Snad mu je nevzal?"
104."Tak co, Vohnoute, byl u vás svatý MIkuláš?
"Byl."
"A copak ti nadělil?"
"Nic. Dal si půl litru piva a buřta a zase odešel."
103.K Vozáblům přišel Mikuláš a hned na Pepíčka:
"Nuže, synáčku, mluv - budeš-li pak hodným a poslušným chlapcem?"
Ale Pepíček Vozáblů je opatrný:
"Až podle toho, co dostanu!"
102.O posvícení se všichni sesedli ke stolu, s rodinou také strýc Loula.
"Maminko," hlásí Lojzička, "tady schází ještš jeden talíř."
"Kdepak, miláčku?"
"Zde u pana strýce," ukazuje Lojzička."
"Ale vždyť náš milý pan host už talíř má."
"Inu ano," přizná shovívavě Lojzička, "ale tys přece včera povídala, že pan Loula bude zase jíst za dva!"
101."Dají mi za čtyři koruny bonbónů a šest korun mi vrátějí zpátky," žádá v cukrárně Darlička.
"A kde máš tu desetikorunu, dušinko?" říká pan cukrář.
"Tu já přinesu až příště."
100."Proč pláčeš, Honzíku? vyptává se pan soused.
Honzík není k utišení.
"Ale ... maminka mi dala džbán na pivo ... já s ním půjdu na náves ... budu se honit s kamarády ... roztluču ho ... a potom budu doma bit!"
99."Kam jdeš, tatínku?" táže se pana Slepejše syn Karel.
"Do hostince."
Syn Karel se zasmuší:
"Prosím tě, přijď brzy domů, aby maminka zase celou noc nehubovala a já mohl spát."
98.Babička volá na vnučku:
"Copak to děláš, copak nevidíš, že mě pícháš špendlíkem do nohy?
Vnučka:
"Víte, babičko, to já schválně. Vy říkáte, že když vás v noze píchá, že bude hezky, a tatínek povídal, bude-li zítra hezky, že půjdeme do ZOO."
97. Otec vedoucí se za ruku se synáčkem potká starého přítele, dají se spolu do řeči a mezi jiným otec prohodí:
"Ba, ba, pravdu máš příteli milý, že za našeho mládí všecičko bylo jaksi lepší."
Synáček zaslechna to, táže se otce:
"I tatínkové, tatínku?"
96.Šestiletá Anna házela ve společnosti sousedovic hochů sněhovými koulemi, z nichž jedna náhodou rozbila okno.
"Ach tatínku," obrátila se pak ne svého rozezleného otce. "Nebij mě, prosím tě, sraž si to raději z mého věna."
95.Malá Elvíra je velice starostlivá. Vybízí maminku:
"Maminko, vzbuďme již tatínka! On má přece dnes jít do nějaké komise!"
"I jen ho nech!" mávne rukou paní Honzálková. "Má spát doma nebo tam, to je snad jedno!"
94."Kolik je jedna a jedna?" ptá se pan učitel v první třídě.
Žák Žížala neví.
Pan učitel mu chce pomoci, proto se ptá, čím je jeho otec.
"Sím, řezník," povídá žák Žížala.
"No vidíš," pokyvuje spokojeně hlavou pan učitel a povídá.
"Tak kolik je, Žížalo, jedna šunka a jedna šunka?
"Sím, to je jeden zadek.
93.Jiříček přišel domů a s pláčem si stěžoval, že mu pan učitel nedá pokoj, že si na něho zasedl a že už to zkrátka není k vydržení. Protože tatínek na Jiříčka dá, vypravil se druhý den do školy za panem učitelem. Pan učitel ani nehne brvou, jen zavolá Jiříčka a před otcem se ho zeptá:
"Tak nám řekni, kolik je třikrát čtyři."
Jiříček zavzlyká:
"Vidíš, tati, už zase začíná!"
92."Tak mi pověz, Jelínku," pravil pan učitel Kaštíř, "co je to rovnice."
Žák Jelínek přesvědčivě:
"Prosím, samice rovníku."
91.Pan učitel Liška požádal žáka Prtičku, aby mu skloňoval jméno náměatek. Žák Prtička ze sebe vychrlil:
"Náměstek. Na tebe stek. Na něj stek."
90."Že se nestydíš," řekne Jindrovi průvodčí v tramvaji. "Sám si sedíš a tuhltu starou, nemocnou paní necháš stát."
"Ale to je přece moje babička."
89.Pan učitel Komárek vyzývá při hodině přírodopisu: "
"A teď mi, žáci povězte, kdo z vás už viděl skopce?"
Hlásí se Peterová:
"Prosím, já vidím i do kopce!"
88.Žáci si mají vymyslet zajímavou příhodu. Nejvíc popustil uzdu fantazie žák Janoušek. Začal:
"Jednou jsem jel na kole, vezl jsem mladšího bratra, a jak tak jedeme, přijdeme do hlubokého lesa, kde nás několikrát přepadli a zabili zlí loupežníci ...
87.Dcera hostinského byla poprvé ve škole.
"Tak co, jak se ti líbila paní učitelka?" ptá se otec.
"Moc. Ale představ si - sedí za pultem, má tam samé knížky a sešity a ani jednu flašku."
86.Učitel chemie se ptá žákyně Touškové:
"Toušková, kde je nejvíce dusíku?"
Toušková dlouho usilovně přemýšlí. Pak řekne rozhodně:
"Ve Znojmě."
Překvapený učitel se ptá?
"A proč?"
"To nevím."
85.Péťa má sice starší sourozence, nesmírně však touží po mladším bratříčkovi nebo sestřičce. Prostě po miminku. A při všech možných i nemožných příležitostech dynuje na matce a na otci, aby mu miminko zakoupili.
"A co bys s ním dělal, Péťo?" ptají se.
Péťa nadšeně:
"Já bych ti mu tak naplácal ..."
84."Víš," rozvažuje Milánek Černockých, "mám-li už ve škole propadnout, propadnu raději v zimě než v létě."
"To proto, že celoroční vysvědčení je důležitější než pololetní?" zvědavě se dohaduje jeho přítel.
"Taky, ale hlavně proto, že vejprask od tatínka nepřilehne tolik na šat zimní jako na letní."
83.Potkají se dva kluci na návsi:
"Proč nechodíš do školy, Ferdo?"
"Já nesmím, naše Mařka se osejpá!"
"Ale tobě přece nic není."
"To nevíš, že by se nemoc mohla po škole rozšířit?"
Ozve se školákův vzdech:
"Škoda, že se taky neosejpá náš Lojzek."
82.Pan učitel zkouší pravopis:
"Zajíci se pekli - jaké i napíšeš, Kohoutku?" Kohoutek bez přemýšlení odpoví:
"Prosím, tvrdé."
Učitel zachmuří líc:
"Ach, nekňubo, cožpak zajíci jsou neživotní?"
Kalousek přikývne:
"Když se pekli, pane učiteli, pravda, že nemohli být životní."
81.Žák Kalousek přiběhne s řevem za panem učitelem:
"Pane učiteli, pane učiteli, Kukla mě kousl do nosu!" Pan učitel zná Kalouska jako známého lháře a jednoduše ho odbude:
"Nelži! Jistě sis to zase udělal sám!"
80. Pan učitel vede žáky k zdvořilé mluvě:
"Skálo, již několikrát jsem ti říkal, že se neříká huba, nýbrž ústa. No, co na mě tak otvíráš hubu?"
79.Pan učitel se výhružně postaví nad žákyní Čápovou a řekne hlasem plným hněvu:
"Čápová, ten příklad jsi opsala od Novotné!" Žákyně Čápová přikývne:
"Vždyť jste mi, pane učiteli, sám říkal, abych si z ní vzala příklad."
78.Pan učitel se obrátil k žákům s touto řečí:
"Vyprávěl jsem vám včerejšího dne, žáci, kterak český rod královský vymřel po meči. Abych seznal, jak jste tomu porozuměli, pověz mi - třeba ty, Štětino - zdali se něco podobného stalo například ve vašem příuzenstvu."
Žák Štětina odpoví:
"Nestalo. Náš tatínek umřel po houbách."
77.Pan učitel se ptá žáka, jak pochopil jeho výklad o neřesti opilství:
"Hoskovče, řekni mi, jaký je rozdíl mezi člověkem se zdravým rozumem a mezi člověkem opilcem?"
Žák Hoskovec bez váhání odpověděl:
"Inu, člověk se zdravým rozumem jde z domova do hospody a člověk opilec jde z hospody domů."
76.Učitel vede žáky k pozornosti při každém výkladu. Onehdy jim řekl:
"Žáci, probrali jsme právě koně, ale na něco jsme při popisu zapomněli. Vzpomínejte si. No, neviděli jste ještě něco na koni?" Hlásí se žák Šebesta:
"Prosím, husara!"
75."Jak rozumíš tomu místu v bibli, kde se praví - v potu tváře budeš jísti chléb svůj?" táže se učitel žáka Lebedy:
Žák Lebeda:
"Že máme jísti tak dlouho, až se budeme potit."
74.Pan katecheta vykládá:
"Pak Bůh stvořil Adamovi ženu. Jak se jmenovala?" Žák JIříček:
"Adamka."
73.Pan katecheta se ptal tuhle žáka Veverky:
"Veverko, zdalipak se taky někdy večer modlíš za mne a za pana učitele?"
Veverka na to:
"Zajisté, velebný pane, já se modlím každý den i za své nepřátele."
72.Pan učitel klade jednu z nejzávažnějších otázek:
"Z každého člověka bude po smrti prach a co, Dudku?"
Synek pana nadlesního rychle řekne:
"A broky!"
71. Učitel hartusí na žáka Krchňu:
"Krchňa, Krchňa, zase jsi kradl. Tentokrát jsi, jak jsem se dozvěděl, uzmul slepici. To děláš tedy rodičům malou radost!"
Žák Krchňa vykulí očka:
"Malou? To jste měl vidět, pane učiteli, jakou měli radost, když jesem ji přinesl domů."
70."Že se nestydíš," řekne Jindrovi průvodčí v tramvaji. "Sám si sedíš a tuhltu starou, nemocnou paní necháš stát."
"Ale to je přece moje babička."
69.Frantík musí všechno nosit po starším bratrovi Oskarovi. Po kalhotách, košili, čepici, rukavicích a svetru přišly tuhle na řadu i ponožky. To už se Frantík neovládl a řekl rodičům:
"Já snad po tom Oskarovi dostanu jednou i vdovu!"
68.Pan učitel v první třídě zkouší znalost písmenek české abecedy:
"Jak se jmenuje tohle písmeno, žáku Vomáčko?"
Vomáčka písmeno prohlíží ze všech stran a pak pokrčí rameny:
"Prosím, od vidění ho znám docela dobře, ale jméno jsem zapomněl."
67.Povídá Maryška zamilovaně:
"Víš, Janko, z dálky se mi zdáš taký hlúpučký a přinda blíž - akorát.
66.Arnoštek se ptá v zoologické zahradě otce:
"Tati, kdyby teď náhodou ten tygr vylomil mříže, vyskočil a sežral tě, kterou tramvají se dostanu domů?"
65.Pan učitel si zavolá žáka Vonáska a má ho k odpovědi:
"Vonásku, tys řekl starostovic Vašíkovi, že je osel. Je to pravda?"
Vonásek na to:
"Pravda to je, ale já to neřekl.
64.Rodina je na procházce za městem. Zapadá slunce, obzor rudne. Otec se zalíbe- ním pozoruje syna, jak tenhle krásný přírodní jev vyvolává ne jeho líci úsměv.
"To jsou nádherné červánky, viď?"
Syn zklamaně svěsí koutky:
"Jó, tak to jsou červánky. Já myslel, že nám hoří škola."
63."Přijměte moji hlubokou soustrast!"
"???"
"Moje žena má nový kostým a šla se ukázat vaší paní."
62."Jak jste si mohl dovolit políbit včera v noci moji paní?!"
"Když se na ni podívám ve dne, taky se tomu divím."
61."Hele, tamhle sedí Cabourek, co si vzal tvoji bývalou ženu."
"Tak dávej pozor, za chvilku bude půl devátý a uvidíš, jak pomaže domů."
60."Tož, jak se daří vašim dcerám?"
"Ale dejte pokoj. Hotový blázinec. Jedna pláče, že je svobodná a druhá zase brečí, že se vdala."
59.Pan Novák s paní Novákovou se koupají v bazénu. Paní se ponoří, vynoří, ponoří, vynoří. Vrhne na pana Nováka chlubivý pohled:
"Miláčku, líbí se ti to?"
"Ale jo, vždycky jen chvilku."
"Jak to myslíš?
"No, když jsi pod vodou, tak je to moc krásný, ale jak se vynoříš, tak mám po radosti!"
58."Poslouchejte, pane Novák, ta vaše paní se mi moc nelíbí."
"Abych řekl pravdu, pane doktore, tak vaše žena taky není žádný zázrak."
57."Muž, který si mne vezme, musí být hrdina."
"Ale slečno, nedělejte se horší než jste."
"Nejlepší je všechny starosti utopit."
"No jo, ale já Amálku k vodě nedostanu."
56."Poslechni, ty špatně vypadáš....Copak tě trápí?"
"Ale, mám spoustu starostí."
"Nejlepší je všechny starosti utopit."
"No jo, ale já Amálku k vodě nedostanu."
55."Jak se ti líběj holky Novákovic?"
"No, mladší je děsně prostá a starší prostě děsná.
54."Vaříte si ještě pořád sám, nebo jste se oženil?"
"Oboje!"
53."Jak se ti líběj holky Novákovic?"
"No, mladší je děsně prostá a starší prostě děsná.
52."Je ještě Ela tak hezká?"
"Ano, ale trvá jí to o hodinu déle."
51.Manžel stojí u lože své ženy, která má porodit první dítě. Celý se chvěje, manželce je ho líto:
"Netrap se Karlíku, vždyť ty za to nemůžeš."
50."Co dáváš svému muži, když mu nechutná oběd?"
"Klobouk a kabát."
49."Pořád jen vařím, vařím a co z toho mám? Nic!"
ON: "Jsi šťastná, miláčku. Já z toho má pocuchaný žaludek."
48."Karle, když vyhraji ve sportce, tak si koupím nový kostým "
"A když nevyhraješ?"
"Tak mi ho koupíš ty?"
47.Hajný si přivedl do hájovny novomanželku. Za nějaký čas povídá:
"Viď, že je tu nádherně_ I ty, když vstáváš, tak voníš lesem."
"Bodejť, když spím celé noci vedle pařezu!"
46."Byl jsem strašný hlupák, že jsem si tě vzal."
"To ano, hloupý má vždycky štěstí."
45."Nic naplat, Alois, musíme se nyní uskrovnit. Ty přestaneš kouřit a já, aby to bylo
spravedlivé, ti budu chodit pro pivo jenom v neděli ... "
44.Povídá manžel své ženě:
"Poslouchej, jde sem ten Vopička. Dej na něho pozor. Musí mít všechno, co vidí."
"Tak mu představíme naši nejstarší dceru."
43."Podívej, Pepouši, jakse ti mladí chlapci dovedou krásně potápět. Já bych pod
vodou nevydržela ani vteřinu."
"To ti věřím, při tom musí být zavřená pusa."
42."Jednou jsi mi řekla, že mě budeš milovat, co budu na světě! "
"Copak jsem mohla tušit, že budeš žít tak dlouho?"
41."V manželství s tebou jsem nenalezla to, co jsem čekala."
"Já nacházím zase to, co jsem nečekal. "
40."Holka, ty máš krásný kostým! Ten musel stát fůru peněz. To ti přidali, nebo jsi změnila místo?"
"Ale ne, změnila jsem manžela."
39."Vstávej, starej, vstávej, slepice už dávno kdákají!"
"Tak se jim do toho nepleť!"
38."Víte, paní Ptáčková, že vždycky vo půlnoci se mi zjevuje nebožtík muž?"
"Ale jděte, vždyť von vždycky chodil až ve tři!"
37."Starej, zítra je to třicet let, co jsme se vzali. Mám zabít toho kohouta?"
"Proč bys ho zabíjela? Copak on za to může?"
36."A to uklízíš doma sama?"
"Ale ne, manžel se na mne přitom kouká".
35.Rybář se vrátí domů:
"Miláčku, čtrnáct dnů nekupuj maso!"
"To jsi tolik ulovil?"
"Ne, propil jsem výplatu!"
34."Drahoušku, chtěla bys jít se mnou takto celým životem?"
"Ano, jak ráda. Ale musím být zase v deset doma."
33."A to jsi nemohla Robertovi říci, že jsi počestné děvče?"
"Co jsem mohla, maminko, dělat, když tomu nechtěl věřit?"
32."Chceš se stát mojí ženou?"
"Nechci!"
"Chvála bohu, mohu se tedy s tebou dál stýkat."
31."Miluješ mě, Frede?"
"Ano, Marion."
"Jen mě, Frede?"
"Jen tebe, Marion."
"A nemilovals žádnou jinou přede mnou?"
"Žádnou, Marion."
"A nebudeš ani v budoucnu milovat druhou?"
"Nikdy, Marion."
"Tak koukej-dnes se vidíme naposled, poněvadž s takovým lhářem já chodit nebudu!"
30."Co asi řekne tvůj tatínek, že jsme se zasnoubili?"
"Bude jistě potěšen, jako vždy!"
29."Jestli mne ihned nepolíbíte, budu křičet ..."
28."Mohla byste si vzít nějakého marnotratníka?"
"Přijde na to, kolik má na promarnění."
27."Podívej, Amálko, kolik dávají nových filmů. Na který půjdeme?"
"To je jedno. Tma je všude."
26."Známost s Karlem přerušíš!"
"A proč, mami?"
"Otec ho potkal v místech, kam slušný člověk nevkročí."
"A co tam dělal tatíne?"
25."Podívej, Amálko, kolik dávají nových filmů. Na který půjdeme?"
"To je jedno. Tma je všude."
24."Mladíku, mluvte otevřeně a pravdu. Co je mezi vámi a mojí dcerou?"
"Jenom vy!"
23."Holka, já jsem ti tak šťastná. Lojza mi dal včera své srdce!"
"Tak buď opatrná, mně říkal, že jsem mu je zlomila."
22."To je hrozný, já si myslela, že jsi bohatý a ty nemáš ani vindru."
"Ale miláčku, vždyť jsem ti před svatbou říkal, že jsi moje všecko."
21."Tak jsem se zasnoubila a příští měsíc se vdávám."
"Opravdu, já jsem si myslela, že je to jenom takový malý flirt."
"Karel si to myslel ze začátku také."
20.Starší lékař se ptá ošetřovatelky:
"Co vám mám dát, abyste se nechala políbit?"
"Narkózu, pane doktore."
19."Vy jste, slečno, opravdu nesmělá. Vy jste jistě neměla ještě chlapce, viďte?"
"Ne, loni jsem měla holčičku."
18."Chlapec přišel na první návštěvu k rodičům milované dívky. Otec si mladého muže prohlédl, podíval se na dceru:
"Jsem rád, Aleno, že sis našla začínajícího básníka ..."
"Ale, já ..." červenal se chlapec.
"No, to je moc fajn. Minule jsem musel vyhazovat nějakého atleta."
17."Vezmeš si mne?"
"Ne."
"Tak se oblékni!"
16."Ó milostivá, jak jste krásná!"
"Škoda, že nemohu já říci totéž o vás."
"Ale můžete, dělejte to jako já, lžete!
15."Víš, miláčku, můžeme se mít rádi jako Adam a Eva."
"No jo, ale Adam neměl navybranou."
14."Víš, Amálko, kdybych snad přece zemřel dřív než ty, tak si vem toho vod vedle. Von mi dal jednou pár facek."
13.Do obchodu přijde malý chlapeček, pozdraví a řekne:
"Máte mi dát půlkila povidel. Tady na to mám hrnek."
Dostane povidla a odchází.
"Počkej," volá za ním prodavač. "A kde máš peníze?"
"V hrnku!"
12."Co to bylo za mládence, který tě včera líbal?"
"V kolik hodin, maminko?"
11. "Věro, milovalas už přede mnou nějakého muže?"
"Ne, miláčku. Pravda, měla jsem k několika mužům ústu a obdiv pro jejich krásu, odvahu, sílu, vzdělání, inteligenci nebo roztomilost, ale u tebe, Harry, je to jen a jen čistá láska!"
10. "Slečno, jste první ženou, kterou miluji."
"Ježíšmarjá, zase začátečník!"
9."Maminka vypravuje svoji dceru poprvé samotnou na ples Konečně je vše v pořádku a nezbývá, než udělit poslední rady."
"Aničko, buď rozumná a opatrná. Možná, že tě některý z mužů požádá, aby tě směl doprovodit. Bude ti vyznávat lásku a budě tě líbat. Více mu nesmíš dovolit. Nenech se vyprovokovat. To by byla naše rodina znemožněna."
Dcera se k ránu vrátila. Matka, které oko nezamhouřila, se vyptává:
"Tak povídej, jak to bylo?"
"Jak jsi říkala. Doprovodil mě, vyznal mi lásku a políbil mě ..."
"No a co bylo dál?"
"Pak jsem ho vyprovokovala já, takže je znemožněna jejich rodina"
8. Sofie Lorenové se jednou ptali:
"Proč mají krásné ženy u mužů větší štěstí než ženy moudré?"
"To je jednoduché, jen velmi málo mužů je slepých, ale hodně jich je hloupých."
7."Proboha tě prosím, Amálko, jednej se mnou jako se psem!"
"Jak to myslíš?"
"Dej mi najíst a pusť mne ven!"
6."Ach jo, bývaly časy, kdy jsi říkal, že bys mne láskou sněd."
"Měl jsem to udělat."
5."Ten můj mi dělá pomyšlení."
"To ten můj je zase hrozně citlivej. Když peru prádlo, tak si sedne do kouta a brečí, že se musím tak dřít."
4."Proč si vždycky stoupneš k oknu, když začnu zpívat?"
"Aby si sousedé nemysleli, že tě biju."
3."Znáš ho deset minut a už ho líbáš?"
"A co si mám s úplně cizím člověkem povídat?"
2.Na lavičce v parku sedí dvojice. Dívka závistivě pozoruje pár na druhé lavičce a říká svému partnerovi:
"Podívej, jak je ten mládenec k té dívce něžný. Za tu dobu, co tu sedíme, ji už desetkrát políbil. Proč to taky nezkusíš?"
"Drahoušku, vždyť tu dívku vůbec neznám."
1. Toník klepe na okénko:
"Aničko pojď ven"
"Nejdu!.
"Aničko, pojď!"
"Nejdu!"
"Aničko, pojď, já ti nic neudělám."
"Tak, proč mě voláš?"